Petr Vilgus 

Výběr z fotogalerie

Aktuální článek

Patří takzvané psí louky k rozvoji města? Proč ne?

Pohled na svět očima zastupitelů Strany zelených stojí většinou v opozici k vizím v Praze vládnoucí ODS. Máme odlišnou představu o využití území Rohanského ostrova, o budoucnosti zahrádkářských kolonií nebo o trase silničního obchvatu Prahy. Nesouhlasíme s představou města jako automatu na peníze a ulicemi jako koridory pro automobily. V případě dětských a dorosteneckých hřišť a psích luk však má vedení radnice naší podporu.

V milionové Praze žije téměř sto tisíc přihlášených psů a další desítky tisíc zvířat, která nemají známku. Psi se mohou po veřejných prostranstvích, která jsou ze zákona komunikacemi, pohybovat pouze na vodítku. Také v pražské veřejné zeleni je volné pobíhání psů zakázáné. 

Jako otec malých dětí s tímto omezením souhlasím. Není mi příjemné, když proti mě při procházce v parku vyrazí smečka rozdivočených vlčáků a mám z nich strach i tehdy, když na mě jejich majitel volá, že “ještě nikdy nikoho nekousli”. Na druhou stranu uznávám touhu většiny psích plemen proběhnout se bez košíku a vodítka. 

Psí louky jsou rozumným, dostupným a poměrně levným řešením tohoto problému. Obec má povinnost přihlížet k zájmům a potřebám svých občanů a vytvářet podmínky pro jejich uspokojení. Pokud vedení města volný pohyb psů v ulicích a parcích zakazuje, mělo by současně jejich majitelům poskytnout místo, kde toto omezení neplatí. 

Oceňuji fakt, že psí louky v Praze 8 nejsou řešeny jen jako “oplocený trávník”, ale že jsou zde instalovány herní prvky, překážky, kameny a lavičky. Také zde vysazené stromy za nějaký čas vytvoří příjemné prostředí, které bude majitele psů (a dost možná nejen je) lákat k návštěvě. 

Za rozumný krok považuji seskupování více hřišť – včetně psích luk – do jedné oblasti. Každé město je domovem pro různé věkové a sociální skupiny. Jsou zde malé děti, dospívající mládež, dospělí i senioři. Všichni mají nějakou představu o využití volného času a co vyhovuje jedné skupině, to nemusí být dobré pro druhou. 

V minulosti většina radnic investovala své peníze pouze do hřišť pro malé děti. Na vlastní rodině však vidím, že věk, kdy dítě nadchne domeček se skluzavkou, houpačka a pískoviště, rychle přejde. V dalším období života se (v ideálním případě) probudí touha po míčových hrách, snaha vyskočit nejdál a nejvýše, chuť dokazovat sobě i druhým své fyzické schopnosti. A pro takové zájmy se hřiště pro školkové děti nehodí.

Velmi správným trendem je vytváření “herních hnízd”, kde na samostatných oddělených hřištích najdou prostor pro zábavu jak malí, tak velcí. Součástí takových míst mohou být i psí louky. Takto získají různé skupiny obyvatel včetně majitelů psů možnost pestrého prožití volného času bez toho, aby se navzájem obtěžovali nebo ohrožovali. 

Vloženo: 05.12.2009 | Autor: Petr Vilgus | Kategorie: Politik - pro občany | Zpět