Petr Vilgus 

Řada zastupitelů se na zahrádkářské kolonie dívá kriticky. Zelení podporují snahy pražských zahrádkářů o zachování historických kolonií a jsou pro takové kroky, které zaručí jejich dlouhodobou existenci. Zároveň se budeme účastnit dialogu mezi politiky, úředníky a zahrádkáři, jehož cílem bude omezení negativních jevů, které se zahrádkařením v městě souvisejí. 

Zahrádkaření není nějakou okrajovou zálibou. Český zahrádkářský svaz má přes 170 000 členů, obdobný celoevropský spolek sdružuje 3,5 milionu lidí. Už jen proto, že počet tuzemských zahrádkářů mnohonásobně převyšuje počty členů všech "velkých " politických stran, měli by politici brát jejich názory vážně.

Pražským zahrádkářům se nežije snadno. Část kolonií stojí na pozemcích, které patří státu, městu či různým firmám. Musí bojovat o svou existenci se spekulanty, developery i politiky. Někdy jsou kolonie obviňované, že jsou pro své okolí nebezpečné, že se do nich stahují bezdomovci, že odpadky ze zahrádek znečišťují životní prostředí. 

Když člověk poslouchá tuto kritiku, neubrání se otázce, proč právě zahrádky překážejí? Proč ve městě, kde každoročně zmizí hektary zeleně a orné půdy pod novými bytovkami a hypermarkety, malé pozemky s úhledně zastřiženým trávníkem a trpaslíkem uprostřed záhonku tolik dráždí? Jsem přesvědčený, že snahy o vyklizení kolonií mají společného jmenovatele – vidinu vysokého zisku. 

Zahrádkářské kolonie, pokud je řídí fungující samospráva, jsou prospěšné pro jejich členy i pro bezprostřední okolí. Když jejich vedení prosadí provozní řád kolonie, má schopnost jeho dodržování vynucovat a má odhodlání se rozloučit s nájemci pozemků, kteří se odmítají podřídit společnému režimu, pak jsou zahrádky dobrým sousedem. Jsou živoucím společenstvím osob, které spojuje láska k přírodě a touha trávit volný čas s lidmi podobného zaměření. Kdo někdy navštívil třeba kolonii na Libeňském ostrově, jistě rozumí o čem mluvím.

Návrhem, který často zaznívá při likvidaci kolonií, je snaha vytvořit na jejich místě veřejný park. Tento na první pohled líbivý plán má nepříjemné ale. Provoz parku, který by byl financovaný z našich daní, je velmi drahý. O zahrádky se starají jejich nájemci, kteří navíc městu platí za pronajatou plochu. Jedná se tedy o zeleň, kterou obhospodařují jednotlivci, která však přináší užitek i lidem v jejich okolí. 

Politici velkoměst ve vyspělých evropských zemích nalezli způsob, jak umožnit soužití zahrádkářů a moderní metropole. Naši zastupitelé a úředníci by se měli poučit na příkladu švédského Stockholmu, jak kolonie začlenit do systému městské zeleně. 

Ideální "příležitost " pro likvidaci zahrádek či naopak pro jejich záchranu je právě nyní. 15. 10. bude zveřejněn koncept nového územního plánu, který do budoucna určí využití každého pozemku na území města. Prosím všechny – nejen zahrádkáře – aby využili této unikátní příležitosti a do 15. 12. plán připomínkovali. Pokud budete potřebovat radu či pomoc, obraťte se, prosím, s důvěrou na členy Strany zelených.