Petr Vilgus 

Výběr z fotogalerie

Aktuální článek

Fotografka, komunistka, špionka – Edith Tudor Hart

Čím dál častěji zjišťuji, že cesty návštěvníka galerií za zajímavými výstavami jsou nevyztypatelné. Často totiž narazí na výbornou výstavu i v institucích, kde by ji ani neočekával. Někdy jej potěší improvizovaná expozice v průjezdu domu či v kavárně, jindy je to třeba v instituci, která stojí stranou vyšlapané cesty zájemců o dobrou fotografii.

Vídeňské městské muzeum na Karlově náměstí (oficiální název Wien Museum Karlsplatz) je podivná budova. Z vnějšku jde o betonový blok z roku 1959, který se jak šedá anakonda plazí ke kostelu Svatého Karla Boromejského – údajně největšímu baroknímu chrámu na sever od Alp. Uvnitř muzea najdete tradiční stálou sbírku sestávající z romantických obrazů rakouských vládců včetně zidealizované císařovny Sisi, rytířského brnění a tureckých šavlí, přičemž hlavním lákadlem je nepochybně papírový model Vídně. Vedle toho však zde probíhá řada dočasných výstav, které jsou atraktivní i pro jiné návštěvníky než pro děti školou povinné. Protože o tomto specifiku vídeňského muzea vím, během cest do rakouského hlavního města se tu zastavuji pravidelně.

Od září do ledna zde vystavují fotografie rakousko-britské fotografky Edith Tudor-Hart, která je v Rakousku známější pod původním příjmením Edith Suschitzky. Tato rozporuplná osobnost se narodila ve Vídni v roce 1908 do židovské sociálně-demokratické rodiny. Studovala na desavském Bauhausu a živila se jako učitelka v montessori mateřské školce. Později se vdala za britského lékaře a odešla s ním v roce 1933 do jeho vlasti. Ve Walesu, kde její manžel působil, se setkala s těžkými pracovními podmínkami horníků v období hospodářské krize. Tehdy začala přispívat do levicových novin a časopisů, přičemž se zajímala zejména o témata španělské občanské války, problematiky bydlení a péče o děti s hendikepem. Její životopis by nebyl úplný, pokud bych nezmínil její dlouholetou špionážní činnost pro Sovětský svaz a zejména její významný podíl na získání nejslavnějšího britského dvojího agenta Kima Philbyho pro službu NKVD a KGB. 

Pokud se divák podívá na dílo Edith Tudor-Hart povrchním pohledem, může prohlásit, že její snímky se jen málo odlišují od toho, na co jsme zvyklí i od našich meziválečných fotografů. Černobílé pohledy do dětských ozdravoven, modernistické nadhledy či podhledy, záběry cvičenek ve výskoku. Za jejími snímky je však mnohem víc než povrchní estetika. Je z nich cítit bytostný zájem o dělníky a jejich rodiny, objevuje se v nich vtíravá otázka hledající důvod obludných rozdílů mezi životní úrovní bohatých a chudých, obsahují velkou dávku lásky k obyčejným lidem. Spíš než optimistické obrázkové magazíny mohou její záběry připomenout třeba Dorotheu Langeovou či Walkera Evanse, kteří ve stejné době v USA dokumentovali krizí zasažený venkov nebo obdobné projekty zaznamenávající vliv velké deprese na městskou společnost. 

Takový úhel pohledu na tehdejší sociální problémy je v české meziválečné fotografii poměrně vzácný. Z části také tato tvorba dodnes nese nálepku prokomunistické propagandy a bylo by vhodné tuto oblast domácí tvorby zhodnotit ideologií nezkalenýma očima. Vhodné by to bylo zvláště nyní, kdy na řadě míst naší země klíčí podobné sociální problémy, které Tudor-Hart dokumentovala před téměř 80 lety. 

Edith Tudor Hart: Ve stínu tyranie

26. 9. 2013–12. 1. 2014

Wien Museum, Karlsplatz 8, Vídeň

http://www.wienmuseum.at

Vloženo: 10.12.2013 | Autor: Petr Vilgus | Kategorie: Historik a publicista - články | Zpět