Petr Vilgus 

Výběr z fotogalerie

Aktuální článek

Nutná je deregulace i podpora sociálního bydlení

Položená otázka “Roste nájemné v obecních a soukromých domech rozumným tempem?” vybízí k jednoznačné odpovědi – ano nebo ne. Deregulace nájemného však není černobílý proces. Na jednu stranu je důsledkem příliš nízké regulované ceny špatný stav řady domů a nefungující trh s byty. Na druhou stranu je nutné odmítnout zcela liberální pohled, že bydlení je “služba jako každá jiná”. Když bude drahé telefonování, omezím volání na minimum. Když stoupne cena jízdného ve veřejné dopravě, sednu na kolo nebo půjdu pěšky. U bydlení tato jednoduchá matematika neplatí. 

Věřím, že většina majitelů nájemních domů investuje peníze z nájemného do rozvoje komfortu svých nájemníků. Vycházím z vlastní zkušenosti – bydlím v soukromém domě, který jeho majitel získal v restituci. O dům se příkladně stará a s nájemníky jedná tak, jak se má chovat poskytovatel služby k jejímu příjemci. 

Je ostudou “velké politiky”, že téměř 20 let po pádu socialismu se v bytové oblasti stále postupuje podle tehdy zavedených pravidel. Nesprávný je fakt, že někteří nájemníci – bez ohledu na výši svého příjmu – platí plné nájemné a jiní regulované. Stát přenesl náklady na dotování regulovaného nájemného na majitele domů, kteří musí strpět nižší platby i od lidí, kteří by si mohli dovolit platit tržní nájemné. Receptem na nápravu poměrů deregulace kombinovaná s fungujícím systémem příspěvků na bydlení a se zavedením dotací na výstavbu sociálních bytů. 

Dosavadní růst nájemného považuji za přiměřený, informace o vývoji cen v příštím roce už u mě vyvolávají obavy. Domnívám se, že úřad Prahy 8 by měl k dalšímu zvýšení nájemného přistupovat obezřetně a dříve, než o něm rozhodne, by měl zvážit sociální dopady takového kroku.

Za prvořadý problém, který svým významem přesahuje cenu nájemného, považuji nedostatečnou podporu výstavby nájemních a družstevních bytů. Tím nemyslím nesprávnou praxi tzv. holobytů pro neplatiče, ale systém podpory finančně přístupného bydlení ze strany státu i města pro všechny příjmové skupiny. Jako vzor nám může sloužit Vídeň. Tamní radnice široce podporuje výstavbu sociálních bytů, které dotuje jak platbami vyplácenými stavitelům, tak nájemníkům. Na byty v takto vybudovaných domech mají nárok rodiny, jejichž příjem nepřesahuje úroveň stanovenou městem. Pravidlem je, že náklady na bydlení by neměly převýšit cca 25 % příjmu. Každoročně ve Vídni vyroste v rámci tohoto režimu několik tisíc bytů. Aby se zabránilo vytváření sociálních ghett, rozsáhlejší obytné komplexy cíleně nabízejí v jednom domě různé formy právního vztahu nájemníků k bytům – dotované i nedotované nájemní bydlení stejně jako osobní vlastnictví. 

Vloženo: 31.10.2008 | Autor: Petr Vilgus | Kategorie: Politik - pro občany | Zpět