Petr Vilgus 

Výběr z fotogalerie

Aktuální článek

Château Lafite-Rothschild 1787 ředěné kofolou

Česká fotografická komunita se vždy vyznačovala nadšením pro škatulkaření, které zasahovalo nejen amatérskou obec, ale i mnohé profesionály a teoretiky. Škatulkovalo se podle mnoha kritérií – od toho, z jakého školního „klanu“ autor snímků pocházel či s jakým aparátem pracoval, až po to, jestli hotové dílo náhodou svou formou či obsahem nepřekonalo ještě přijatelnou hranici technicko-kompozičního experimentu. Škatulkáři se na uměním zavánějící dílo dívali přísným pohledem a dříve než se nechali oslovit autorovým sdělením, rozhodli o právu každého obrázku na hrdé a výlučné označení fotografie. 

Bývaly doby, kdy tímto sítem prošlo máloco. Vybočení ze zajetých kolejí způsobilo, že dílo se z čistokrevné kategorie fotografie přeneslo do šedé zony „skorofotografie“. Všemožné pokusy o úkrok stranou nebo dokonce prolínání různých technik byly pranýřovány jako smrtelný hřích odpadlíků.

V posledních letech se ledy pohnuly, hranice se rozvolnily a tvůrci skorofotografií získali na sebevědomí. Škatulkáři zůstali zakopáni ve svých pozicích, okolo nich se však rozproudil život těch, pro které není podstatné, jestli je fotografie zachycená na film nebo čip, dírkovou komorou nebo fotomobilem, jestli-li snímek manipulovaný nebo nemanipulovaný. Do značné míry za to mohou digitální a počítačové technologie, které zpřístupnily nejrůznější kejkle s obrazem prakticky všem od školkových dětí po důchodce. Fotografičtí laici vtrhli do hájemství tvůrčí fotografie a rozrušili po desetiletí pěstovaná dogmata. Budiž jim za to dík.

Nyní řešíme opačný problém. Možnosti digitálních technologií jsou tak bezbřehé, že mnohý z nás podlehnul barevnějšímu a ostřejšímu světu viděnému optikou photoshopových filtrů. Jsme ve stejné pozici jako chudý člověk, který vyhrál v loterii miliardu. Může si náhle dovolit vše, co pro něj dříve bylo nedostupné. Může mít na záchodě zlatý pisoár ve tvaru trpaslíka, může si postavit vilu s designem okopírovaným z pohádek Walta Disneye. Může každý den jíst francouzské kachny nadívané ruským kaviárem, pít Château Lafite-Rothschild 1787 ředěné kofolou a řídit růžové Ferrari Enzo pomalované obrázky nahých krasavic.

Cílem současného umělce, kterého už nesvazují škatulkáři, je využít nabyté svobody a nepřeberných možností, ale zároveň odolat svodům samoúčelných manipulací. Nenechat se zlákat povrchními vábničkami a soustředit se na to, co vždy bylo, je a bude podstatné. Totiž na schopnost vyjádřit své myšlenky a pocity estetickým způsobem tak, aby měly význam nejen pro autora, ale i pro návštěvníky jeho výstavy. 

Vloženo: 03.05.2012 | Autor: Petr Vilgus | Kategorie: Historik a publicista - články | Zpět