Petr Vilgus 

Výběr z fotogalerie

Aktuální článek

Patent na rozum

Být na místě těch, kteří si vybírají své budoucí povolání, pragmaticky bych zvolil kariéru advokáta přes autorské a patentové právo. Mám totiž pocit, že tzv. ochrana duševního vlastnictví se stává jedním z hlavních cílů západní civilizace a že každý, kdo se v tomto oboru pohybuje, má dopředu zajištěnou existenci.

Bůh nám poskytnul své dílo s volnou licencí a pokud vím, ani po nás nepožaduje za jeho užití licenční poplatky. Proto je vše živé na tomto světě utvářeno postupnou evolucí a také dějiny lidského pokroku jsou založené na reprodukci a zdokonalování originálů. Napodobování, inspirace a rozvíjení cizích poznatků bylo, je a bude tím nejlepším způsobem, jak oddělovat správná řešení od slepých uliček.

Nové styly v malířství, sochařství, hudbě, dramatické tvorbě, literatuře, ale i manuální lidské dovednosti a vynálezy, se vždy rozvíjely díky svobodnému obohacování původního stavu. A pokaždé, když se na scéně objevila snaha o osobní monopol na autorský počin či technologie, znamenalo to pozastavení dalšího vývoje. Připomeňme např. Talbotův souboj o práva k fotografickému postupu negativ–pozitiv, který protáhnul život zastaralé, ale bezplatné daguerrotypii.

Jak jsme na tom dnes? Zdá se, že válka o duševní vlastnictví je pro většinu velkých výrobců spotřební elektroniky významnější než technologický vývoj. Nehledají cesty, jak věci udělat co nejlépe, ale jak se vyhnout cizím patentům. Noviny plní zprávy, jak se Apple soudí se Samsungem o slovo multitouch. Jak Google neváhá investovat miliardy dolarů do koupě firmy Motorola, jejímž jediným hodnotným majetkem jsou práva k patentům. A abych nezůstával jen u technologií. Bývalý šéf zelených Martin Bursík má zaplatit desetitisíce, protože bez dovolení jednoho z autorů použil na svém billboardu dávno zlidovělé souvětí Co děti, mají si kde hrát? Zdeněk Svěrák zas před časem vyhrál svou při s obchodním řetězcem o torzo jedné věty z jeho písničky – Upeč... třeba zeď...

Myslím si, že současné pojetí autorského a patentového práva je omyl, který odporuje historické zkušenosti okoukané z přírody založené na principu „okopíruj a vylepši“. Tvrdím, že toto vytváření příkopů mezi autory nás vede do temného tunelu intelektuálního zakrnění. A otevřeně říkám, že pokud nemusím, u vlastních fotografií a textů v tomto trendu nejedu. Místo copyrightu s veškerým právem vyhrazeným volím pro svá díla volnější licenci, třeba Creative Commons.

Vloženo: 06.11.2011 | Autor: Petr Vilgus | Kategorie: Historik a publicista - články | Zpět