Petr Vilgus 

Výběr z fotogalerie

Aktuální článek

Dobrodružná cesta za dvojím ano

Téma: Fotografujeme svatby

Svatba je pro většinu z nás slavnostním aktem. Je to moment, kdy si dva lidé – ideálně na celý život – slibují lásku, věrnost a partnerství pro časy dobré i zlé. Ve zdraví i v nemoci, dokud je smrt nerozdělí.

Mamince nevěsty se kutálí slzy po tváři, ženich se tváří prkeně a ruce má schované v kapse, aby nebylo vidět, že se třesou. Družičky původně nesoucí konec nekonečné vlečky se během projevu oddávajícího někam ztratí, nevěsta v úzkém prostoru obtížně manévruje, snaží se podepsat svatební protokol a přitom stále držet v rukou obří kytici. Papír jí jezdí pod rukou, kdosi ze zadních řad se nahlas směje, fotograf ševelí „ještě hlavinku natočit na mě, tááák“. Rýžová sprcha už je na spadnutí a povedení kamarádi ladí poslední podrobnosti novomanželčina únosu.

Svatba je rituál, veřejný obřad s ústáleným průběhem – stejně jako třeba křtiny, registrované partnerství, promoce nebo pohřeb. Někoho rituály zoufale otravují, jiného přinutí k slzám a další bere sňatek jen jako nutné zlo na cestě za manželstvím. Ať se na svatbu díváte kterýmkoliv způsobem, pro fotografa má tato „organizovaná reportáž“ podle předem známého scénáře jednu výhodu. Přesně ví, co se bude dít a má proto možnost si fotografování dopředu naplánovat.

Svatba patří k událostem, které – na první pohled – umí vyfotografovat kdokoliv. V každé rodině se během příprav sňatku jistě vyskytne bratránek strýce z pátého kolene, bodrý usměvavý chlapík s fotoaparátem větším než malým, který prohlásí „přece byste neutráceli, já to pro vás udělám za láhev becherovky“. Výsledky jeho práce většinou prokáží, že úspora právě v této položce na faktuře za svatební den nebyla na místě.

Kvalitní fotografie jsou jedním z mála fyzických „důkazů“ proběhlé svatby a společně s prsteny na rukou manželů mohou i po letech připomínat tuto událost. Vzpomínky, schopnost obrátit svojí pozornost na události v minulosti a obrazoví svědkové těchto časů jsou užitečné v dobách rodinné pohody i při řešení krizí. A po desetiletích manželé plně docení tyto záběry, až nad nimi budou sedět se svými vnuky a zapředou hovor o tom, jak babička bývala překrásná.

Na první kolej přijede nevěsta

Pro milovníky škatulování připomínám, kam zařadit svatební fotografii: je to de facto klasická reportáž kombinovaná s portrétem, v případě náročnějších zákazníků občas zasahuje do subjektivního dokumentu (akt raději nazkoušejte :-). Je to živá fotografie mapující konkrétní událost a výsledkem by měl být co do počtu i obsahu bohatý soubor snímků zachycující jak lesklý povrch, tak pod ním ukryté emoce.

Ač se to účastníkům většinou nezdá, samotný svatební obřad je rychlá událost. Příchod – podle počtu hostů 2–5 minut, projev oddávajícího včetně výměny prstenů a prvního manželského políbení 5–10 minut, gratulace a odchod 5–10 minut. V případě cizojazyčného páru počítejte zhruba o třetinu delší čas kvůli překladu. Každé zaváhání, selhání techniky nebo fotografovo odběhnutí na záchod způsobí, že v dokumentaci sledu událostí vznikne později těžko vysvětlitelná díra. V řadě oblíbených svatebních síních běží svatby za sebou po půlhodině a není tedy příliš prostoru nahradit reportérův výpadek naaranžováním scén po obřadu.

Většina párů a jejich rodin v současnosti svatbu pojímá jako mohutnou organizačně-logistickou událost. Jedou prstem po svatebním harmonogramu a jak jim tyto návody velí, nejméně dva měsíce před obřadem se obrátí na fotografa s požadavkem na zachycení jejich významného dne.

Takový předstih nám dává možnost sladit své představy a možnosti s požadavky zadavatele. Na první schůzce by měl svatební reportér vyzvědět nejméně toto:

• Bude se jednat o (krátký) občanský sňatek před zastupitelem nebo půjde o mnohem delší svatbu církevní?

• Jedná se o českou svatbu? Pokud jde o cizince, dají se očekávat tu drobné, tu výraznější odlišnosti proti zajetým kolejím. Lidé ze západu po prohlášení manželství za platné nadšeně tleskají, východním zvykem je zas zapít obřad společně s oddávajícím sklenkou sektu.

• Kde se bude svatba odehrávat? V exteriéru nebo interiéru? A kolik bude pozvaných hostů?

• Jak dlouhý časový úsek bude dokumentován? Jen čtvrthodinový obřad? Svatba následovaná rýžovou sprchou poté, co novomanželský pár opustí síň? A nebo je třeba cílem zachytit celý průběh svatebního dne od svobodného probuzení po manželské ulehnutí? Poslední zmíněná varianta bude pro všechny nejnáročnější, zároveň však bude mít pro novomanžele nejvyšší hodnotu.

• Co se od fotografa vlastně očekává? Hromada zvětšenin v několika kopiích, které si rodiny z jeho a její strany rozeberou? CD nebo odkaz na webové úložiště, ze kterého si každý stáhne to, co se mu bude líbit? Exkluzivní fotografická kniha připravená v několika číslovaných kusech nebo třeba bleskově připravené promítání průběhu svatebního dne, na které dojde ještě tentýž večer v rámci slavnostní hostiny?

Tvůrčí spolčení

Na základě těchto dohod mezi dokumentátorem a dokumentovanými by měla následovat fotografova cesta na dohodnuté místo sňatku. Stojí za to podívat se na dvě tři jiné svatby ve stejném prostředí, z čehož lze odhadnout množství času na práci (někde se spěchá, jinde si každé slovo vychutnávají), podmínky pro fotografování a potřebu případného umělého osvětlení. Měla by proběhnout dohoda s matrikářkami a oddávajícím, co přesně si fotograf může a nemůže dovolit a co je v dané síni zvykem. Vyhlédněte si krásné místo – schodiště, okno, výklenek, sochu, altánek..., kde bude možné zachytit portrét novomanželů i jejich společnosti.

Bude dobré se poptat snoubenců, jestli chtějí zachytit něco konkrétního. Rodina a přátelé by zas měli diskrétně odpovědět na dotaz, jestli pro nevěstu a ženicha chystají nějaké překvapení. Když o něm fotograf bude dopředu vědět, bude ve výhodě.

Podle požadavků (a výše nabízené odměny) je na místě zvážit, jestli akci nedokumentovat ve více lidech. Ostatně takový přístup volí v případě světodějných událostí i tiskové agentury a přední deníky z vyspělého světa – na místo vysílají jednoho či dva standardní reportéry a vedle nich ještě autora s výrazně výtvarnějším pohledem na svět. Kombinací suše vyprávějícího a citově angažovaného pohledu vznikne soubor, který uspokojí i náročnějšího diváka.

Při samotné práci nezapomínejte na klasická pravidla reportáže. Střídejte celek, polocelek a detail. Zachycujte drobnosti, na kterých si organizátoři svatby dali záležet – kytičkama ozdobený poštářek s prstýnky, nevěstinu kytici, panenku v bílých šatech označující automobil s nevěstou, design cedulky se jmény hostů při slavnostním obědu a podobně.

Obřad nafotografovaný pouze širokým ohniskem nebo pouze teleobjektivem působí nudně. Proto není od věci mít na krku více fotoaparátů, na kterých bude jednak dvojice různých objektivů, jednak bude druhý přístroj sloužit jako záloha v případě poruchy toho prvního.

Téma: photo-dress code

Občas se zastydím, že patřím do fotografické rodiny. Představte si svatbu v kapli Libeňského zámečku v Praze. Kam oko pohlédne, tam baroko, prdelatí andělíčci, bolestě se tvářící Ježíš. Varhany dunivě vyhrávají známou melodii Felixe Mendelssohna-Bartholdyho, tá tá tadá da ta ta dá dý dada, tatatata tá tá ta dá da ta ta dá dý dadadáda... Na talířku se blyští dva prstýnky z nejdražších kovů. Nevěsta zdobí prostor náhlernými bílými šaty s vlečkou, ženich dokonale padnoucím oblekem. Lavice jsou zaplněny skvostnou elegancí a „dělat parádu“ se snaží i oddávající s matrikářkou. A nakonec fotograf – neučesaný, s čepicí otočenou kšiltem dozadu, navlečený do sportovního oblečení ve stylu „čím víc pruhů, tím víc Adidas“. Aroma jeho těla naznačuje, že být nakládaným hermelínem, patřil by k ozdobám každé nádražní restaurace...

Kominík, chirurg, popový zpěvák, malíř pokojů, pouliční prostitutka i svatební fotograf mají svou profesí daný styl oblékání. A přestože se příslušník kterékoliv z vyjmenovaných profesí může v srdci cítit rebelem, jehož posláním je být apoštolem pokroku bořícím zažitá pravidla a klišé, na svatbě se toto revoluční myšlení nehodí. Samozřejmě – pokud se obřad koná na rugbyovém hřišti, v kanalizační stoce, zálesácké osadě, rozpadlé továrně na valivá ložiska nebo na vrcholu Gerlachovského štítu, je jasné, že požadavky na oblečení nejsou až tak striktní. Ale místo svatby „zámecká kaple“ by mělo být pro fotografa jasným pokynem, aby se obléknul stejně slušně jako kterýkoliv jiný host.

Druhou věcí, která přímo nesouvisí se samotou dokumentací a přitom dokáže dojem z práce fotografa i z celé svatby pokazit, je jeho snaha dominovat celému obřadu. Ani zakázka na zachycení průběhu svatby neopravňuje fotografa chovat se jako hulvát, strkat do lidí, vstupovat na místa, kde nemá co dělat a rušit průběh obřadu hlasitými pokyny pro jednotlivé aktéry ve chvíli, kdy to není vhodné. Je pravda, že obřad všechny jeho účastníky vykolejí do té míry, že pokud se na čemkoliv předem dohodli, po uvítacích slovech oddávajícího si toto už nepamatují (říkám tomu obřadní amnézie). Přesto musí tato navigace snoubenců probíhat s taktem.

Fotograf ne, ne a není hlavní osobností obřadu. Není tím, kdo má zářit jako supernova, kdo má na sebe strhávat pozornost. Toto postavení je v konkrétních chvílích vyhrazeno rodičům, matrikářce, oddávajícímu, snoubencům a svědkům. Fotoreportér má hrát podobnou roli jako číšník ve výborné restauraci. Má být prakticky neviditelný a přitom přítomný všude, kde je to potřeba. Jeho chvíle nastává po obřadu, kdy má nezcizitelné právo potrápit novomanžele a celou společnosti pokyny pro vytvoření individuálního a skupinového aranžovaného portrétu.

A to je celé. Závěrem mi jako vašemu oddávajícímu dovolte, milí novomanželé, abych se s vámi rozloučil a popřál vám šťastné a veselé roky přožité po boku vaší ženy, resp. muže. Pokud jste byli s námi spokojeni, budeme rádi, když při vaší příští svatbě opět využijete našich služeb. Obřadům zdar a svatbám zvláště.

...

Vloženo: 21.08.2011 | Autor: Petr Vilgus | Kategorie: Historik a publicista - články | Zpět

---