Česká kulturní scéna v červenci 2011 přišla o důležitý výstavní prostor. Uzavřel se životní cyklus Galerie Langhans, která v samém centru Prahy osm let představovala typ fotografie, který tu běžně nevídáme.
V současné české společnosti je obrovská míra znechucení a mnozí z nás mají pocit, že prožíváme nejtemnější období od Bílé hory. Já to tak černě nevidím. Podle mě již přešla buranská doba ranného kapitalismu, kdy většina bohatých lidí a firem měla jediný cíl – vydělávat. Jsme v období, kdy zvolna dorůstají elity mezi podnikateli i mezi politiky. Tato nová generace vedle naleštěného Porsche nebo vily se čtyřmi koupelnami objevuje duchovní hodnoty typu vzdělání nebo umění.
Věřím tomu, že prázdné místo po Galerii Langhans bude brzy zaplněno. V Praze (a jistě i mimo ní) je volných prostor více než dost. Prakticky v každém bloku domů ve starých čtvrtích najdete nevyužité továrničky, opuštěné samoobsluhy či kotelny. Desítky budov v rukou developerských firem čekají na nové využití a nijak by jim neublížilo, pokud by během této fáze sloužily jako centra neziskového umění. Také kulturní domy postavené za minulého režimu či zavřená sokolská kina jsou zde pro šikovné lidi, kteří jim vdechnou nový život.
Nekomerční kultura nemusí být drahá. Nepotřebuje plyšové koberce, mramor, klimatizaci ani vernisáže spojené s ohňostrojem. Potřebuje jen čtyři stěny pod neprotékající střechou a tolerantní majitele nemovitostí, potřebuje kroužek zapálených lidí, kteří prostor naplní svými vizemi. A samozřejmě potřebuje určitý objem peněz, což však lze získat jak od soukromých sponzorů, tak z fondů Evropské unie nebo díky grantům obcí, měst či krajů.
...Vloženo: 11.06.2011 | Autor: Petr Vilgus | Kategorie: Historik a publicista - články | Zpět