Petr Vilgus 

Výběr z fotogalerie

Aktuální článek

Tereza z Evropy

Tereza z Davle je neobyčejný úkaz na českém uměleckém nebi. Tato drobná pětatřicetiletá žena vyvolává svým dílem spor mezi kritiky. Jedni znechuceně mluví o banálních nahotinkách, druzí o bezprostřední fotografii vytvářené ne hlavou, ale srdcem. 

Aktuální tvorbu Tereza minulý měsíc představila na výstavě Grandhotel v pražské galerii Leica. V lehce dekadentním prostředí secesního hotelu Evropa nafotografovala sérii několika desítek komorních aktů. Ve spolupráci s modelkami se zmocnila hotelu a vytvořila mezi jeho stěnami mimořádný ostrov intimity, něhy a nenucenosti. Ženy opanovaly tento prostor a výsledkem jejich snažení je soubor nabitý specifickou atmosférou a osobitým autorským rukopisem. 

Tereza netvoří podle manuálů, které se jí nabízejí v odborné literatuře z minulého století. S odzbrojujícím sebevědomím ignoruje poučky o „správném“ objektivu pro zachycení lidského těla nebo o zásadách „vhodného“ svícení. Neváhá fotografovat z těsné blízkosti či v protisvětle a přitom neřeší otázku neprokreslených detailů či deformací. V dnešní digitální době, kdy technicky brilantní záběr dokáže exponovat každý fotomobil, záměrně (či spíš podvědomě) pracuje tak, že využívá všech typických atributů a možností analogové fotografie. 

Tereza z Davle – autorka bez odborného vzdělání, zato ale s autentickou cestou k tvůrčí fotografii – silně dráždí tím, že nám ve svých snímcích nemá potřebu sdělovat velké pravdy. Nezabývá se životem a smrtí, lidskou identitou ani nám v obrazech nevypráví vše o depresích její rozbouřené mysli. Proti konceptuálním projektům staví autenticitu. Těm, kteří vidí brilantní techniku jako středobod umělcova zájmu zas oponuje do očí bijícím postojem, že důležitější je obsah snímku a ne jeho technologické zpracování. 

Její modelky svými postoji, výrazy, rekvizitami i zasazením do prostředí vyvolávají dojem éterických andělů lehce střižených odpočívajícími kurtizánami. I tento střet nevinné a zkušené krásy podněcuje divákovu fantazii a burcuje jej k touze převyprávět fotografie jako poutavý příběh. Většina vystavených zvětšenin má sílu pohltit návštěvníka galerie a nabídnout mu dočasné myšlenkové útočiště v hotelu divů a za zrcadlem. 

V čem vidím potenciální ohrožení „značky“ Tereza z Davle? Je tím paradoxně její technická profesionalizace. V porovnání s knihou Feminissimo se autorka posunula o značný krok kupředu. Držím jí palce, aby si její snímky nadále udržely ducha nevázaného tvůrčího „řádění“ fotografky a modelů a aby onu poutavou a neobyčejnou atmosféru nevystřídal uhlazený standard.

Vloženo: 20.04.2011 | Autor: Petr Vilgus | Kategorie: Historik a publicista - články | Zpět