Často se na stránkách tohoto časopisu zabýváme otázkou, co je u dobré novinářské fotografie podstatnější – je to její obsah nebo forma? Pravidelně vedeme debatu nad vítěznými snímky soutěže Czech Press Photo a zvažujeme, jestli o událostech předchozího roku lépe vypovídá čistě informativní pohled na topícího se slona v pražské ZOO nebo naopak výtvarně pojatá bílá plocha, ve které pozorný divák až po chvilce hledání objeví hlavičky Baracka Obamy a T. G. Masaryka.
Tyto debaty mi před několika týdny připomněla výstava World Press Photo, kterou jsem navštívil v Bratislavě. Celosvětovým snímkem roku 2009 se stal záběr Itala Pietra Masturza z povolebního Iránu. Asi jej znáte – podvečerní pohled na plochou střechu městského domu, potemnělé nebe v pozadí, rozzářená okna a v samém centru scény téměř neznatelná postava. Středová kompozice se nevyznačuje originální atmosférou, akcí nebo neobvyklým prostředím. Připomíná dovolenkový snímek podvečerního města, který vzniknul během rodinného výletu do islámského světa. Z fotografie není na první pohled jasné, kde vznikla, kdo je onen člověk v centru a co chtěl autor svým dílem sdělit.
Bez popisku divák nepochopí, že se jedná o příznivce opozičního kandidáta na prezidenta země, který díky předpokládaným podvodům neuspěl. Že jeho podporovatelé v noci protestovali proti této nespravedlnosti voláním slov „Bůh je převeliký“ ze střech domů. Že se jednalo o další projev sílícího protivládního hnutí v nejortodoxnější šíitské zemi.
Zpravodajská fotografie, která neumí naplno promluvit bez popisku, podle mě ocenění získat neměla. Je to stejné, jako kdyby světovou literární soutěž vyhrál text, který by však nedával smysl bez několika přiložených snímků.
...Vloženo: 30.11.2010 | Autor: Petr Vilgus | Kategorie: Historik a publicista - články | Zpět