Petr Vilgus 

Výběr z fotogalerie

Aktuální článek

První republika v obrazech Jano Šrámka

V nově otevřeném Národním památníku na Vítkově v Praze je až do začátku letních prázdnin k vidění výstava nazvaná Hradní fotoarchiv. Veřejnosti se zde představuje ochutnávka z rozsáhlého souboru několika tisíc záběrů, které vznikly v období let 1918–1933 v okolí prezidenta T. G. Masaryka.  

Výstava je umístěna v sousedství expozice československé státnosti. Ve strohé místnosti s vysokým stropem a plochým osvětlením je v šesti řadách nainstalováno několik desítek černobílých zvětšenin. Jsou tématicky zařazeny do souborů Rodina, Cesty T. G. Masaryka, Oficiální každodennost, Brannost národa, Prezidentská sídla a Tělovýchova v ČSR. Novodobé tisky jsou adjustované v jednotném typu rámečků ze světlého dřeva. Od stropu je dále zavěšeno několik rozměrnějších fotografií, na čelních stěnách je umístěna dvojice velkoformátových pohledů zachycujících osoby čekající na Masarykův příjezd. 

Samotný záměr vystavit fotografie prakticky neznámého hradního archivu je třeba jednoznačně pochválit. Neměl by zapadnout zejména fakt, že je zde oživena vzpomínka na zapomenutého autora Jano Šrámka.  Přestože název výstavy může vyvolávat dojem, že se jedná o představení většího počtu autorů, jde především o Šrámkovu osobní prezentaci. Rudolf Bruner-Dvořák či ateliér Drtikol jsou zde zastoupeny zcela okrajově. 

Šrámek, od roku 1919 zaměstnanec tiskového odboru prezídia ministerské rady je mj. autorem některých typických fotografií, které si dnes spojujeme s obdobím první republiky. Připomeňme si dvojportrét Masaryka s malým děvčátkem, který se nakonec dostal až na poštovní známku, dokumentaci prezidentova pobytu na Slovensku nebo snímky hry prvního muže československého státu s vnuky na zahradě lánského zámku. 

Za omyl kurátorů považuji strohou adjustáž výstavy bez dominant, bez zajímavé práce s prostorem, barvou či s písmem v doprovodných textech. To vše je v rozporu s živým obsahem hradních fotografií a s prvorepublikovou energií, kterou vyzařují. Také umístění tisků do jednotného typu rámu vyvolává poněkud přehnaný dojem, že toto nejsou reportáže o životě T. G. Masaryka, ale že jde o snímky s vysokými výtvarnými ambicemi. 

Fandím vedení Národního muzea, které buduje prezentaci českých dějin moderními metodami tak, aby zaujala i mladou generaci. K nejúčinnějším formám představení první republiky (a také všech pozdějších režimů na našem území) patří výstavy dobových novinářských fotografií. Těším se, až autoři současné výstavy navážou na svou dosavadní práci a představí Masaryka a jeho dobu na širším rejstříku autorských stylů. Taková expozice by konfrontovala tradiční pohled Jano Šrámka s modernějšími prezidentovýni portréty od Alexandra Hackenschmieda, klasické reportáže Brunera-Dvořáka by doplnily o generaci živější práce Karla Hájka, Václava Jírů nebo ateliéru Illek a Paul, pohledy na armádu od Jiřího Jeníčka nebo snímky ze slovenského venkova od Karla Plicky. 

INFORMACE O VÝSTAVĚ

Hradní fotoarchiv 1918–1933, Národní muzeum v Praze, expozice Národní památník na Vítkově, do 6. 7. 2010.

Vloženo: 19.04.2010 | Autor: Petr Vilgus | Kategorie: Historik a publicista - články | Zpět