Petr Vilgus 

Výběr z fotogalerie

Aktuální článek

Zaprášené krabice od bot

Mám rád kouzlo starých fotografií. Nemyslím tím jen ty snímky, které dnes odborníci považují za umění. S potěšením se dívám na amatérské, často anonymní pohledy do minulosti, na tehdejší krajinu, městské ulice, náhodně zachycené momentky nebo pečlivě naaranžované portréty. Na svědky zašlých časů, kteří se často povalují v zaprášených krabicích od bot pod postelí či ve starých kufrech v zadním koutě půdy. Těší mě pohled do těchto křišťálových koulí, do Alenčiných zrcadel, těší mě tyto zázračné stroje času, které mi dovolují fantazijní exkurze do prostředí, kam se fyzicky neumím dostat. 

Fotografie má ohromný dar na věky uchovat stav, který kdysi existoval a pak nenávratně zmizel. Má sílu probudit po týdnech stejně jako po desetiletích vzpomínky na dávno zapomenuté události, na osoby a jejich vztahy i na dobovou atmosféru. Vyvolá z našeho podvědomí tehdejší vůně, zvuky, útržky rozhovorů, naše niterné pocity. A také zaznamená z pohledu současníků zdánlivě nepodstatné detaily, jejichž tehdy nepatrný význam často dozraje až po mnoha letech. 

Citliví diváci se dokážou vcítit i do vyfotografovaných událostí, kterých nebyli přímými svědky. Jsou schopní v myšlenkách rozehrát příběhy, které se mohly a nemusely stát. Ze hřbetů knih v knihovně portrétovaného člověka odhadnou jeho charakter, z gesta ruky jeho náladu a z výrazu okolo stojících osob jejich vzájemnou souvztažnost.

Věřím, že milovníci obrazové historie nikdy nevymřou. Aby se tito lidé měli v budoucnosti čím probírat, musíme jim my, dnešní fotografové, vytvořit dostatek obrazových vzpomínek jak na zásadní události, tak na naší každodennost. Zkuste si na tento článek vzpomenout pokaždé, když budete vymazávat z paměťových karet „nepotřebné“ snímky nebo když lenošivý šotek ve vaší hlavě vám bude našeptávat, že fotoaparátu je nejlépe doma na poličce.

Vloženo: 20.04.2010 | Autor: Petr Vilgus | Kategorie: Historik a publicista - články | Zpět