Petr Vilgus 

Výběr z fotogalerie

Aktuální článek

Feminissimo: Krása přirozenosti

Žijeme v době, kdy většina společnosti povyšuje technickou dokonalost nad myšlenku. Před multikiny v těchto dnech stojí dlouhé fronty těch, kteří našli zalíbení ve filmu Avatar – podprůměrném příběhu v 3D obalu. Z obálek společenských magazínů se usmívají formálně dokonalé přeostřené tváře krásek, jejichž rysy zapomeneme během několika vteřin. Výrobci spotřební elektroniky se předhánějí v tom, kdo nabídne větší rozlišení, více pixelů za méně peněz, více ostrosti kdykoliv a kdekoliv. 

Tereza z Davle není součástí tohoto hlavního proudu. Fotografuje prehistorickými aparáty na kinofilm, málokdy perfektně doostří a téměř vždy je na jejích aktech patrná „krupička“ zrna. Tereza však rozhodně není trilobití dáma, která zkameněla v analogovém pravěku. Její tvorba je překvapivě současná a zázračně přirozená. 

Terezin rukopis bezpečně poznáte v kompozici, úhlu pohledu i podle rekvizit. Samostatnou kapitolou jsou pak její modelky. Jsou většinou, ale ne vždy, mladé. Jsou krásné, ale spíš než ňadra, boky či klín vás na nich upoutá jejich pohled. Jsou zajímavé, osobité, originální. Mají v sobě náboj, který dokáže způsobit, že se do nich bláznivě zamilujete. 

Nejedná se o Barbie, které považují tzv. celulitidu za nemoc a první vrásku jako důvod k zármutku. Faldík na břiše nebo z pod oblečení vykukující tetování zde nejsou chybou, ale typickým rysem autorčina pohledu na svět. Tereziny modelky jsou nabité vnitřní energií, kterou se autorka nesnaží tlumit, ale svým přístupem jí ještě násobí. Toto není studiová hra na opravdovost vytvořená ve stylu „co nepřekryje makeup, to rozmydlí photoshop“. Toto je opravdovost v praxi. 

Feminissimo je monografie v pevné vazbě, kde na 240 stranách najdete více jak 110 záběrů. U takto objemné monotématické publikace hrozí zabřednutí do rutiny. Hrozí, že po několika obrácených listech divák knihu odloží s tím, že už v podstatě tuší, jaké motivy, prostředí a kompozice se budou opakovat na dalších stovkách stran. Toto riziko se v případě Feminissima nenaplnilo. Může za to jednak Terezin talent, jednak schopnost editora Antonína Kratochvíla vytvořit atraktivní sled fotografií. 

V neposlední řadě je třeba ocenit pokornou práci grafika Jana Zachariáše, který se nesnaží „překřičet“ snímky. Dokonce i popisky v černé ploše zde nejsou svítivě bílé, ale skromně šedé. Tu a tam pravidelnou řadu aktů přeruší tmavá celostrana, na které jsou umístěné proužky kinofilmu ilustrující varianty stejné scény a atmosféru při práci autorky a modelu. Jinde se zas objevují dvojstrany, na kterých nalézáme zvětšený zrnitý detail. 

Tereza z Davle patří k nejzajímavějším představitelům současného českého aktu. Těším se na její další tvůrčí vývoj a doufám, že jí úspěch nepřipraví o to, co je pro její fotografie charakteristické.

Tereza z Davle: Feminissimo. Texty Michael Rittstein, Ivo Barteček, Vladimír Poštulka a Karel Čech. Editace Antonín Kratochvíl. Grafická úprava Jan Zachariáš. Vydala Tiskárna Daniel, distribuce Nakladatelství Slovart Praha. Vydáno v roce 2009, 236 stran.

Vloženo: 13.02.2010 | Autor: Petr Vilgus | Kategorie: Historik a publicista - články | Zpět