Petr Vilgus 

Výběr z fotogalerie

Aktuální článek

Warhol namodro

Autorem snímku Andyho Warhola je fotograf německého původu Wolfgang Wesener. Tento umělec ještě během studií na počátku 80. let začal pracovat pro časopis Spex. O několik let později se přestěhoval do New Yorku a v barech či klubech začal vytvářet nearanžované portréty, které převážně publikoval v legendárním časopisu deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung. V roce 1990 se přestěhoval do Itálie a kromě spolupráce s magazínem FAZ fotografoval pro Vanity Fair, The New Yorker, Stern a víkendové přílohy The New York Times, The Observer nebo The Telegraph. V roce 2002 se vrátil zpět do USA. Za svou kariéru nafotografoval stovky významných osobností světové politiky, vědy nebo uměleckého světa. Upřednostňuje práci s jediným světlem a středoformátovým filmovým přístrojem.

Obří modrý Andy s šílenou grimasou a rozjančenými vlasy na nás shlíží z neprůstřelně černé plochy a zejména díky způsobu nasvícení tvář z masa a krve připomíná lebku korunovaného kostivce. S výrazem modrého obličeje na plátně kontrastuje obličej skutečný, stejně melancholický, ale nikoliv tak rozervaný. Kdybych měl vyjádřit svůj pocit z tohoto dvojportrétu, pak tu vidíme dva umělce téhož jména – Andyho nešťastného akutně vedle Andyho nešťastného vnitřně a chronicky. Oči obou nás propichují přímým pohledem, přičemž živý umělec svými rysy i gestem rukou v mnohém připomíná ženu. Pozadí snímku je tvořeno opuštěným a temným ateliérem. Vedle plátna s modrou tváře se povalují tři čtyři polštáře červené barvy, které jakoby chtěly narušit monochromatickou harmonii a vnést do obrazu dynamiku svítivé teplé barvy. 

O pojmech jako "ikona " či "kultovní " a o způsobu přiřazení těchto nálepek ke konkrétním autorům a dílům si lze myslet lecos. Šeptanda o nejlepším iPhone všech dob, o dosud nenamalovaném, ale přesto úžasném obrazu nebo o geniálním umělci působícím v chatrči na Slovácku nevzniká nahodile a dost často je aktivně vytvářena samotným tvůrcem nebo jeho okolím. Důvody jsou většinou pořád stejné – touha po slávě, touha po penězích nebo touha po obou těchto modlách. Jiná věc však je, jestli ona atraktivní pověst obstojí v nejspolehlivější zkoušce – totiž v testu časem. Za kultovní lze v momentu vzniku označit cokoliv. Až po letech lze s jistotou říci, kdy se jednalo jen o marketingovou hru a kdy toto označení přistálo na správném místě. 

Andy Warhol a jeho dílo patří mezi nepřehlédnutelné ikony světové umělecké scény. Jeho originální zjev, jeho život a dílo, jeho fotografická tvorba, ve které se ani v nejmenším nebránil prolínání technik a do té doby neobyčejné stylizaci obrazu, to vše z něj udělalo výtvarný symbol druhé poloviny 20. století. Možná i proto se fotograf Wolfgang Wesener, který publikuje pod zkratkou wowe, rozhodl umístit na Warholův portrét i jeho vlastní vidění sama sebe. 

INFORMACE

Fotografie pochází z výstavy Portraits of wowe. 2. 11. 2012–6. 1. 2013; Leica Gallery Prague, Školská 28, Praha 1; otevřeno: pondělí–pátek: 8–21 hodin, sobota–neděle: 14–20 hodin; web: www.lgp.cz.

Vloženo: 10.11.2012 | Autor: Petr Vilgus | Kategorie: Historik a publicista - články | Zpět