Aktuální článek
Doba analogová aneb jako tenkrát
Jistě to znáte. Lidé vytvoří skupinku, zazubí se do objektivu, vy zmáčknete spoušť a v tu chvíli uslyšíte hned z několika stran věty ve stylu “ukaž, jak tam vypadám”. Už jsme si zvykli, že ruku v ruce s digitální technologií ve fotoaparátech přišla možnost podívat se na snímek mžik po jeho expozici.
Nejsem žádný velebný kmet, bude mi teprve 40 let. Přesto jsem už v této věci pamětníkem. Pamatuji, že po době kamenné a době železné trvala řadu desetiletí doba analogová. Každá expozice byla magickým činem, kouzlem, které naplno chápali jen lidé se znalostmi fyziky a chemie. Fotograf zmáčknul spoušť a světlo udělalo zbytek. Během setiny vteřiny vytvořilo neviditelný obraz na filmovém pásu či skleněné desce, který byl vyvolán – zhmotněn jak dobrý duch – až během tajemných obřadů konaných ve tmě fotokomory. Negativ byl osamělým šamanem namáčen ve smrdutých vodičkách, pozvedán a protřepáván. Teprve po přesně určeném čase se postava v bílém plášti se skvrnami okolo kapes objevila ve dveřích a mžouravýma očima proti oknu zkoumala, co před mnoha hodinami, dny či týdny nafotografovala.
S digitálem odešla tato temnokomornická magie. To čekání na výsledek, ta vzrušující směs nadějí a obav, co nakonec uvidíme na filmovém pásu. Tak to je, když digitální aparát funguje, jak má. Stalo se, že moje děti si s takovou vehemencí hráli s mým aparátem na umělce, až poničili displej a ten se zcela odmlčel. A hle – vrátil jsem se i já do dětských let. Komponuji nyní bez displeje odhadem, nastavení přístroje ovládám pomocí fyzických tlačítek a páček. Netuším, co přesně je zachyceno na kartě, dokud nedorazím domu a v počítači snímky “nevyvolám”. Možná vám to přijde jako staromileckou pošetilost. Aťsi. Já jsem znovuobjevil spoustu už zapomenutých vlastností, mimo jiné třeba trpělivost. Znovuobjevil jsem radost z hezkých snímků, spatřených “novýma očima” s dostatečným odstupem. A objevil jsem, že vůbec není špatné, když do našeho fotografického světa plného sterilní dokonalosti vpluje kapka dráždivé nejistoty.
...Vloženo: 28.07.2014 | Autor: Petr Vilgus | Kategorie: Historik a publicista - články | Zpět
